Luboš Pospíšil & 5P
Matador české hudební scény s hlasem, který si nespletete a pěknou řádkou hitů na kontě (m.j. Tenhle vítr jsem měl rád; Soukromá cesta do nikam; Jekyll a Hyde …) v září vstupuje mezi pětašedesátníky. Jakoby ale nebylo pětašedesát jako pětašedesát. Místo aby se Luboš Pospíšil s novodobými 5P za zády pohodlně vezl na retrospektivní vlně a písničkových jistotách z let dávno minulých, přichází sedm let od „comebacku“ už s třetím řadovým CD Soukromá elegie… a mnoho recenzentů píše o „nejlepším albu od dob A nestřílejte na milence (1986)“. Deska je barevná jako podzim… a již téměř zlatá co do prodejní síly. Na probíhajícím turné je ke slyšení její podstatná část a samozřejmě i spousta osvědčených songů z Lubošovy zlaté éry, včetně jednoho exkurzu do „prehistorie“ (Doky, vlaky, hlad a boty).
Charakteristický Pospíšilův tenor za bicími pevně jistí hvězda mezi tuzemskými bubenicemi Pája Táboříková (též Jasná páka), klávesy kapelníka Ondřeje Fencla (m.j. Marsyas, Vladimír Merta…) tančí kolem, rytmiku dotváří zkušený baskytarista Martin Štec (ex-Vltava, Ivan Hlas…). Od nového roku 2012 pak přibyl do sestavy bravurní kytarista Mirek Linhart (Yo Yo Band, Žáha..). Kolektiv se semkl a jako by teď ještě účelněji podporoval „svého Luboše“, který je logicky centrem dění (unikátem na scéně jsou sehrané pětihlasy jako další poznávací znamení současných 5P)…
Generační bariéry rozmetává síla kolektivu, kapela hraje s obrovskou radostí, byť některé písně jsou starší než někteří účinkující muzikanti. A možná právě proto.
