PŘIDAT
AKCI
POSLAT
PLAKÁT
RYCHLÝ KONTAKT


Ve volyňské tvrzi padali na jazzovém festivalu opilí kovbojové z koňů

Ve volyňské tvrzi padali na jazzovém festivalu opilí kovbojové z koňů

Sobota, 24.08.2019 / fotoreport + článek

 

Neprobíhal zde však žádný doprovodný program v stylu country, leč součástí muzikální akce, festivalu Mlčeti jazz, proběhlého 10. srpna, byla i beseda o Kolumbii. Pokud mohu trochu osobně, po těžké volbě, zda do Budějovic na J. L. Pontyho nebo do Volyně na tento festival nejen za hudbou, ale i setkáním s kamarády, nakonec i vzhledem k deštivému počasí padla volba na tuto skromnější událost. Plánovaný venkovní průběh na nádvoří tvrze zkraje ohrozil déšť, takže úvodní kapela ještě vystoupila v prvním patře objektu.

Tou byl kvartet Limbo, jehož vůdčí osobností je hráč na dechové nástroje Pavel Hrubý, jehož melodické linky se proplétají a sóla střídají s dalším dechařem, kterým je nestor jazzové, zejména pak plzeňské, hudební scény František Kučera. Zvuk jeho křídlovky a trumpety (part s dusítkem byl bohužel takřka neslyšitelný), obohacoval Hrubého soprán saxofon a basklarinet. Rytmiku pak tvoří kmenový, vlastně i zakládající hráč Taras Voloshchuk, vyhledávaný skutečný mistr basů, zde navíc mající na starost vytvořit i harmonický podklad, jelikož Limbo je prosté piána či kytary, a za bicími usedl díky nucenému záskoku (nezaměňovat s nuceným výsekem) velmi narychlo povolaný mladík Petr Balhar. Taras je právě jeden z kamarádů, stejně jako Pavel, kterého jsem chtěl zase potkat jako lidi i muzikanty. Skvělý kontrabasista Voloshchuk, původem z Ukrajiny, je opravdový underground typ, bez trapných póz a stylizací - dovedl opustit kariéru houslového virtuóza a přesunout se do podzemí pražských jazzových klubů za svým snem, stejný respekt si zaslouží jeho dobrovolné opuštění mašiny na peníze zvané Čechomor, aby se mohl věnovat jazzu.

I když je to projekt svým způsobem rozhodně avantgardní, přesto hudba Limba je uchu i duchu libá, melodická, s prostorem na instrumentální sóla, rezonující od Tarasovy melancholické slovanské Dumky po vesele hravě svižný Tanec na pláži i další občasné etnické motivy. Těžkou práci měl vzhledem k původnímu neoposlouchanému materiálu zaskakující bubeník. Kapelu odměnil vydatný potlesk a došlo samozřejmě i na přídavek.

Na nádvoří v obvyklém prostoru pod javorem zakrátko vystoupil Kamil Krůta, neznámo proč vystupující a známý pod zbytečně vulgárním uměleckým jménem Koonda Holaa, anžto logicky každý ho vysloví počesku Kunda Holá, lahodícím možná nějakému hradnímu pánovi, pro nějž holá či bobr sem nebo tam je součástí státnického projevu. Zbytečně agresivní zvuk a jednotvárnost dvouhodinové produkce se podepsaly pravděpodobně na vlahé odezvě publika, došlo sice na tři přídavky, které si ovšem vyžádal vystupující sám. Příznivci ho mohou zde na jihu Čech slyšet opět 25. srpna od 19 hodin v kostele CČSH v Mirovicích.

Následovalo seznámení s Kolumbií v přednášce Matěje Ptaszka, který tam žil tři roky, čímž byl vyplněn prostor, než z jiného koncertu dorazí Jan Stehlík, s kterým v závěru večera vystoupil. Právě zde byly promítány sekvence s podroušenými kovboji na cestě z hospody domů.



Finální popůlnoční set dua Jan Stehlík & Matěj Ptaszek, z nichž prvý je známý též coby St. Johnny (kytarista, skladatel a zpěvák), zatímco druhý je hráč na foukací harmoniku a zpěvák, končil okolo půl druhé v noci a byl zasvěcen jen vytrvalcům, které nezahnal narůstající chlad a únava - takže není již na videu nikterak zdokumentován.

Omluvte prosím sníženou kvalitu fotografií, závada není na Vašem monitoru - Limbo hráli takřka potmě, coby nemilovník blesku jsem použil pouze skeny z videa.
 


Fotografie


Autor: Petr Hejna