Vladimír Mišík zahrál s ETC v táborském divadle

„Nechte zpívat Mišíka!” tahle hesla si můžeme v Praze přečíst na kdejaké stěně. A Vladimír Mišík skutečně opět zahrál. Nedávno dokonce navštívil se svým turné s kapelou ETC i Divadlo Oskara Nedbala v Táboře. Zazněly samozřejmě staré známé písně, které si jeho publikum vždy žádá – většinou se samozřejmě jednalo o zhudebněné básně Václava Hraběte nebo Josefa Kainara.  

Mimo ně ovšem Mišík&ETC zahráli i méně známé písničky, jež se více zaryly do paměti těch, kteří si jejich koncert přišli poslechnout. Musím říct, že tenhle hudební zážitek neměl chybu. Alespoň pro mne, protože jsem Vladimíra Mišíka, kterého mám moc ráda, viděla živě poprvé. Předskokana Vladimíru Mišíkovi dělala kapela Olina Nejezchleby Kybabu, což je seskupení, které tvoří zhruba polovina Mišíkovy kapely ETC.



Jediná vráska na celém, naprosto bezchybném, koncertě byl možná prostor. Mám dojem, že stejně jako u koncertů Asonance nebo Čechomoru zapůsobilo na diváky prostředí divadla, které je opravdu hodně komorní a nějak nedovoluje se lidem uvolnit a užít si koncert naplno. Mišíkovy písně vybízejí k tomu, aby si člověk trochu zatančil, zatleskal do jejich rytmu, nebo alespoň poklepával nohou. Myslím si, že prostory divadla nejsou na takové akce zrovna dvakrát vhodné, právě pro svoji komornost a vážnost.

Jinak není koncertu naprosto co vytknout a vlastně se dost těším na další podobnou akci, kterou budu moct v divadle navštívit.